VÝTVARNÉ UMĚNÍ

Vycházelo zejména z byzantského výtvarného umění, čerpalo i z asijských a zakavkazských vlivů. Rozvíjelo se od 9. stol. v souvislosti s formováním Kyjevské Rusi; hlavní centra v Kyjevě a Novgorodu. V architektuře budovány křesťanské chrámy a klášterní opevněné komplexy (Kyjev, Pskov, Novgorod, Černigov, Vladimir, Polock). Z Byzance pronikala freska, mozaika, ikonomalba a knižní miniatury. Sochařství se uplatňovalo zejm. při výzdobě architektury (chrámy ve Vladimiru, 12. stol.). Ve 13. – 14. stol. se rozvíjel v Novgorodu nový typ chrámu na křížovém půdorysu s kupolí nad průnikem střech a uplatňovala se technika stupňovité klenby (Pskov). Od 14. stol. se centrem ruského výtvarného umění stala Moskva; budovalo se opevnění Kremlu a soubor klášterů v Zagorsku. Ve 14. stol. byl nejvýznamnějším malířem Theophanés Grek, v 15. stol. významnými malířskými osobnostmi A. Rubljov a Dionisij. V architektuře byla vybudována za účasti italských umělců Spasská brána a chrámy v Kremlu. V 16. stol. byla Moskva rozšířena o novou čtvrť Kitajgorod, vznikl chrám Vasilije Blaženého, nové kláštery (Novoděvičí, Donský) a byl vytvořen specifický typ pravoslavného chrámu (v Kolomenském). Ve 2. polovině 17. stol. pronikaly do ruského výtvarného umění barokní prvky (chrám sv. Trojice v Ostankinu), v sochařství převládala dřevořezba. V 18. stol. byl kladen důraz na urbanismus a orientaci na evropské umělecké proudy; za účasti cizích umělců (B. F. Rastrelli) byl vybudován Petrohrad, architektonická tvorba se zaměřila na reprezentativní a monumentální stavby (Zimní palác). Po založení Petrohradské akademie (1760) se stal hlavním uměleckým směrem klasicismus, v 19. stol. se uplatnil empír a neoklasicismus, později převládl historismus. Významnými ruskými architekty byli A. N. Voronichin (1760 – 1811; budova Admirality v Petrohradě). V sochařství vynikli T. P. Martos (1754 – 1835), autor pomníků a náhrobků v Moskvě, a F. F. Ščedrin (1751 – 1825), tvůrce podobizen významných osobností i autor monumentální plastiky (karyatidy před hlavním vstupem Admirality v Petrohradě). V malířství vznikla ve 2. polovině 19. stol. realisticky zaměřená skupina umělců peredvižniků (nejvýznamnější I. J. Repin). Na začátku 20. stol. se formovaly předpoklady architektonické moderny; rozvíjely se ideje konstruktivismu (V. Tatlin; návrh na Věž III. internacionály, K. S. Melnikov; pavilón na Výstavě užitého umění v Paříži). Později v architektuře převládl historismus (I. V. Žoltovskij). Malířství zpočátku vycházelo z moderní evropské kultury; expresionismus rozvíjeli A. G. Javlenskij a K. S. Malevič, osobitý styl si vytvořil M. Chagall, vznikly experimentální nefigurativní malířské směry suprematismus (K. S. Malevič) a rayonismus (M. F. Larionov, N. S. Gončarovová). V sochařství byla významná tvorba A. Pevsnera a N. Gabo. Od 30. let vzrůstaly ideologické zásahy do umění; avantgardní umění bylo potlačováno (mnoho umělců tvořilo v exilu) a jako jediná tvůrčí metoda byl prosazován socialistický realismus (významnými představiteli sochařka V. I. Muchinová a malíř A. A. Dejneka). V umělecké tvorbě se postupně projevovala schematičnost a rozmělňování témat. Od 60. let se vedle oficiální tvorby rozvíjely avantgardní směry ovlivněné západoevropským uměním; byla založena abstraktní malířská škola (L. Mastěrkovová, V. Nemuchin), v 70. letech vznikl moskevský konceptualismus (E. Bulatov, V. Pivovarov) a rozvíjí se akční tvorba. Od 80. let působí postmoderní skupina Dětskij sad.