ŽIVOTOPISY

Lenin Vladimír Iljič

Vlastním jménem Uljanov se narodil 22.4.1870 a zemřel 21.1.1924.

Ruský a sovětský politik.Od 90.let byl profesionální revolucionář. Od roku 1900 pobýval v exilu, žil střídavě v Německu, Belgii, Francii a Anglii. Postupně se stal vůdcem militanttního křídla SDDSR, od 1903 bolševiků. Za revoluce v roce 1905 se vrátil do Ruka, po její porážce žil znovu v exilu.Po revoluci v 1917 se vrátil do Ruska, fakticky jako agent s cílem podlomit bojeschopnost ruské armády. Po nezdařelém pokusu o komunistický převrat v červenci 1917 odešel do Finska, ale již v říjnu 1917 řídil spolu L.D.Trockým povstání v Petrohradě, jež smetlo Prozatimní vládu. Lenin stanul v čele revoluční vlády rady lidových komisařů, jíž předsedal až do své smrti. Příměří s centrálními mocnostmi a pozemková reforma v roce 1918 byly ruským obyvatelstvem přijata, ale pokus o komunistickou ekonomickou revoluci a současně vedení občanké války vedly koncem roku 1920 ke kolapsu ruské ekonomiky. Na jaře 1921 byl proto nucen souhlasit s odklonem od válečného komunismu a se startem NSP (nové ekonomické plitiky). Jeho nedobrý zdravotní stav se prudce zhoršoval ( zejména po pokusu o atentát dne 30.8.1918), proto se od roku 1923 prakticky již nezůčastnil politického života. K mýtům 20. stol.patří mj.teorie, že komunistickou totalitu nastolil až Stalin. Teorii, jejímžvýsledkem byl totalitní systém, propracoval právě Lenin (významně přispěl L.D.Trockij) a současně ji uvedl do praxe, jak o tom svědčí likvidace politické opozice šech směrů I soukromého vlastnictví.

Z díla : Materialismus a empiriokriticismus, Imperialismus jako nejvyšší stadium kapitalismu, Stát a revoluce

Více o Leninovi se dočtete v knize Lenin, od R. Service

Stalin Josif Visarionovič

Vlatním jménem Džugašvili J.V. se narodil 21.12.1879 a zemřel 5.3.1953.

Sovětský plitik a diktátor. Nedokončil pravoslavný seminář a stal se profesionálním revolucionářem. Od roku 1898 byl činný v sociálně demokratické straně v Gruzii – stoupenec Lenina. Několikrát zatčen, poslán do vyhnanství na Sibiři.Od roku 1912 po osamostatnění bolševické strany jeí přední funkcionář.e snaze upevnit bolševismus ho V.I.Lenin 1921-1922 prosadil proti L.D.Trockému do vedoucích stranických funkcí (od roku 1922 byl generální sekretář). Po Leninově smrti obhájil svoupozici v mocemském boji – intrikoval a dosazoval do důležitých postavení své přívržence (V.M.Molotov,Kirov a jiní). Mezi léty 1924-28 odstranil všechny své konkurenty (Trockij, Zinověv, Kameněv, Bucharin a Rykov). Jeho působení v úřadu bylo vládou státního teroru a totální kontroly s pomocí komunistické idiologie. Předložil program národního komunismu, tj.vybudování socialismu a komunismu ještě pro žijící generace. V roce 1927 zahájil socialistickou industrializaci a v 1928 kolektivizaci, která se změnila ve druhou občanskou válku a skončila plánovaným hladomorem. Zcela zlikvidoval soukromé vlastnictví a prosadil direktivní centrální plánování. 1.12.1934 zahájil období státního teroru, vrcholící moskevskými procesy. V zahraniční politice usiloval o ukončení mezinárodní izolace SSSR a spolupracoval se všemi podle vlastního prospěchu – zprvu s výmarským Německem, na začátku 30.let navázal kontakty se Západem. Koncem 30.let opšt jednal s A.Hitlerem (vznikl tím sovětsko-německý pakt o neútočení a přátelství v roce 1939) a začal sledovat imperiální cíle (anexe části Polska a Rumunska,Pobaltí,zimní válka s Finskem). Po přepadení SSSR Německem v roce 1941 se obával o další existenci sovětské moci, ale ve Velké vlastenecké válce získal podporu veřejnosti. Po porážce Německa utužil režim útisku, v zahraničí usiloval o stále větší vliv a moc. Stalin patří k největším diktátorům v dějinách.Decimoval celé společenské skupiny a národy. (stalinismus)  

 

Gorbačov Michail Sergejevič

se narodil 2. 3. 1931

Sovětský a ruský politik; v letech 1985 – 91 generální tajemník KSSS; zahájil „reformy shora“, jejichž heslem se stala perestrojka a glasnosť. Popularitu získal v zahraniční politice, když nechtěně zahájil proces rozpadu a zániku sovětského impéria. Uzavřel četné dohody s USA o snížení zbrojení, prosadil odchod sovětských vojsk z Afghánistánu v roce 1988, souhlasil s opětovným sjednocením Německa 1990. Neúspěšný byl ve vnitřní politice; pokus o oživení ekonomiky selhal a přes mimořádnou autoritu v zahraničí (jednoznačná podpora G. Bushe a M. Thatcherové) svou pozici neuhájil. V roce 1991 první a jediný prezident SSSR. Srpnový komunistický puč 1991, v němž hrál dodnes nejasnou úlohu, znamenal jeho politický pád a následně rozpad SSSR. 1996 kandidoval v prezidentských volbách v Rusku. Nobelova cena míru v roce 1990. Stojí v čele svého fondu (Fond M. S. Gorbačova), někdy vydává prohlášení k politické situaci.

Jelcin Boris Nikolajevič

se narodil 1. 2. 1931

Sovětský a ruský politik; Od roku 1968 funkcionář Komunistické strany Sovětského svazu (KSSS), od 1981 člen Ústředního výboru (ÚV) KSSS, 1986 kandidát předsednictva ÚV KSSS. V roce 1989 zvolen poslancem v Moskvě. Od 1990 prezident ruského parlamentu, od 1991 prezident Ruské federace, znovuzvolen v roce 1996. Jeho vzestup i popularita jsou spjaty s rozhodným postojem proti pučistům v srpnu 1991; zákaz komunistické strany v Rusku, postavení armády, KGB i policie pod prezidentský dohled, aktivita vedoucí k rozpadu SSSR, souhlas se státní suverenitou bývalých republik SSSR. Jako radikální reformátor byl sokem M. Gorbačova; zdálo se, že se rozhodl v Rusku uplatnit demokracii (parlamentní systém, federaci, tržní hospodářství), podporoval ekonomickou reformu. Tíživé sociální důsledky i pozůstatky komunistického režimu zesílily opozici vůči němu, postkomunistická opozice se pokusila o převrat koncem roku 1993. V roce 1993 referendem změnil ústavu ve prospěch prezidentských pravomocí. Jelcin učinil mnoho ústupků, zvláště armádě. Odpůrce rozšiřování NATO na východ. 31. 12. 1999 abdikoval na funkci prezidenta a do voleb určil jako svého nástupce V. V. Putina.

   

Slovník  - více v odkazu Encyklopedie

Stalinismus ideologie vlády a diktátorská praxe Stalina v období sovětských dějin 1928-1953. Ideologicky byla založena na marxismu-leninismu, ale hlavní otázkou byl problém moci. Nejúplnější a nejpropracovanější diktatura v dějinách, která vládla pomocí lží a teroru. Základní Stalinovou myšlenkou bylo zmocnit se sovětské společnosti natolik, aby byla vhodnou zíkladnou pro vítězství komunismu ve světě. Za tímto účelem prosadil myšlenku budování socialismu v jedné zemi. Stalinský socialismus byl asketický a militaristický. I když Stalin přivedl SSSR k postavení světové velmoci a tím uspokojil nacionalisty, dosáhl tohoto výsledku nevídanými represemi a zločiny. Ideologie a praxe stalinismu byla aplikována obdomně v zemích střední a východní Evropy, kde po 2.světové válce získala moc komunistická strana.

 

Sovětsko-německý pakt o neútočení a přátelství – smlouva podepsaná 23.8.1939 v Moskvě  Ribbentropem a Molotovem. SSSR a Německo se zavázaly upustit od jakékoliv násilného aktu vůči sobě navzájem, zároveň měly oba státy spolu udržovat vzájemný kontakt a výměnu informací o problémech společných zájmů. V tajném dodatku se určovaly sféry vlivu ve východní Evropě. V Pobaltí tvořila severní hranice Litvy rozhraní mezi sférami vlivu Německa a SSSR. Otázka Polska zůstala otevřená, hranici vlivů tvořily řeky Narev, Visla a San.

NAHORU                ZPĚT NA ÚVOD

Vytiskni!