HISTORIE SSSR

Připravil : Josef Bubeníček



Vytiskni!

  Svaz Sovětských Socialistických Republik (Sojuz sovetskich socialističeskich republik), euroasijský stát, který vznikl v roce 1922 na základě Deklarace o vytvoření SSSR z 30.12.1922 jako nástupce ruské říše spojením jednotlivých sovětských republik utvářených postupně I anexí po říjnové revoluci 1917.Roku 1922 tvořily Sovětský svaz Ruská sovětská federativní socialistická republika (RSFR), Ukrajinská sovětská socialistická republika (SSR), Běloruská SSR a Zakavkazská federace (1936 rozdělena na Arménskou, Ázerbájdžánskou a Gruzinskou SSR). V roce 1924 byly vyčleněny ze svazu Turkmenská a Uzbecká SSR.1929 Tádžická SSR a 1936 Kazašská a Kyrgyzská SSR. V roce 1940 byly připojeny anexí Estonská, Litevská, Lotyšská a Moldavská SSR. Mezi léty 1940-1956 navíc existovala Karelofinská SSR.

Sovětský svaz  zdědil přírodní bohatství bývalé ruské říše, ekonomické I národnostní problémy.Poměrně rychle rozvinul své hospodářství, převážně extenzívními metodami: zvyšováním zaměstnanosti, hlavně v těžkém průmyslu, využíváním nadšení I nucené práce miliónů lidí, rozsáhlou výstavbou a rychlým rozšiřováním těžby přírodních zdrojů.Po světové hospodářské krizi zaujal druhé místo na světovém žebříčku v úhrnném objemu průmyslové výroby.Po roce 1945 se SSSR stal druhou vojenskou mocností světa s rozsáhlým jaderným potenciálem. Studená válka posílila jeho izolaci od vyspělých západních zemí. V období rychlého vědeckotechnického pokroku nedokázal přeorientovat svou ekonomiku na cestu intenzivního rozvoje.Od vzniku Sovětského svazu stála v čele Všeruská komunistická strana (bolševiků). Po smrti V.I.Lenina se rozpoutal nástupnický boj o vedení ve straně I v celé zemi. V roce 1928 J.V.Stalin odstranil své rivaly a zahájil teror. Ve 30.letech probíhaly moskevské procesy proti různým společenským skupinám, jejichž cílem bylo jednak zastrašování obyvatel, ale také přísun pracovní síly do pracovních táborů tzv.gulagů. Násilnou kolektivizací na sklonku 20.let Stalin zlikvidoval soukromé rolníky, především na Ukrajině. Moskva jako centrum Komunistické internacionály také řídila komunistické strany ostatních zemí, které infiltrovala svými agenti.Mezinárodní izolace přispěla od20.let k rozvíjení vztahů především s Německem, které vyústily v podepsání sovětsko-německého paktu o neútočení a přátelství v roce 1939.V důsledku toho SSSR rozšířil v roce 1940 svá území směrem na západ. Na německý vpád 22.6.1941 nebyl SSSR připraven, navíc byl důstojnický sbor po čistkách 1938 značně decimován.Německý postup, vzdor hrdinnému odporu byl do konce 1941 hrozivý a zastavil se až u Moskvy.Obětavost hrdinných obránců, ruská zima, početní převaha, později i převaha ve výzbroji (kaťuše) a zlepšené velení zastavilo na přelomu 1942-1943 postup Němců u Stalingradu a po zajetí Paulusovy armády a bitvě u Kursku nastal ve válce obrat.Během 1943-44 bylo osvobozeno území SSSR a do května roku 1945 Rudá armáda osvobodila východní a střední Evropu a vstoupila do Berlína.Po svržení atomových pum na Japonsko, Američany, vstoupil SSSR do války s fašistickým Japonskem a obsadil severní Koreu.Postupimská konference potvrdila územní zisky z let 1939 až 1940 (pouze USA neuznaly anexi Pobaltí), k nimž SSSR připojil Východní Prusko a Podkarpatskou Rus. V roce 1949 po získání jaderných zbraní a vítězství komunistické revoluce v Číně stál SSSR na vrcholu mocenské síly. Po Stalinově smrti a likvidaci L.P.Beriji se  vlády ujal N.S. Chruščov, který v roce 1956odhalil alespoň některé „deformace“ a přispěl k uvolnění mezinárodních vztahů, i když na druhé straně neváhal krvavě potlačit maďarské povstání. Přes úspěchy ve zbrojení i v kosmickém výzkumu (4.10 1957 Sputnik, 12.4.1961 J.A.Gagarin) měly nezdary ve vnější i vnitřní politice za následek nástup L.I.Brežněva v roce 1964. Za jeho éry byl na principu kolektivního rozhodování posílen vliv politbyra ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu (ÚV KSSS). Na základě Brežněvovy doktríny byla provedena srpnová invaze 1968 do Československa. Ani Brežněv při pokusech o oživení neproduktivní ekonomiky včetně zemědělství neuspěl. V období stagnace stále větší moc získávala místní komunistická byrokracie na úkor centra. V roce 1979 se SSSR vmísil do konfliktu v Afghánistánu. Ekonomické zaostávání a tvrdě formulovaná politika prezidenta USA R.Reagana přiměla liberálního M.Gorbačova k zahájení reforem, které skončily rozpadem SSSR. Po neúspěšném pokusu komunistických konzervativních sil o převzetí moci získal nejsilnější pozice Boris Jelcin, který se stal prezidentem a zůstal jím po rozpadu SSSR 12.12.1991 a vyhlášení SNS.                         

     Vláda Ruska je

pořád vláda Sovětského svazu.

Slovník použitých slov :

Anexe – Připojení území jednoho státu nebo jeho části jiným státem bez svobodně projeveného souhlasu obyvatelstva na něm žijící (z pravidla se děje při obsazení za použití ozbrojených sil).

Bolševici – Příslušníci levicové ultraradikální frakce ruské sociální demokracie usilující o násilnou revoluci.

Gulag – Název sovětských pracovních a koncentačních táborů (rozdílný s fašistickým!!) zřizovaný od roku 1918 pro odpůrce sovětské moci, ale I pro pachatela  kriminálních činů.

Internacionála – Mezinárodní sjednocení stran a spolků v rámci dělnického hnutí vycházející s pojetí, že dělnictvo má společné zájmy, jež překračují národní a etnické hranice, a že jen díky akcím mezinárodní solidarity může dělnická třída dosáhnout ekonomické emancipace a zničení třídní nadvlády.

NAHORU                        ZPĚT NA ÚVOD

Vytiskni!